Jak Česká televize ve svém hlavním zpravodajství, tak internetový portál Novinky.cz informoval o rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR, kterým nařizovala Policie svým lidem neoprávněně neplacené přesčasy. Od roku 2007 mají povinnost odpracovat zadarmo 150 přesčasových hodin policisté, hasiči, celníci nebo členové vězeňské služby. Podle Nejvyššího soudu ČR tyto přesčasy nelze plánovat dlouho dopředu.
Situaci rozvířil případ klienta advokátní kanceláře, policisty ve výslužbě, kterému bylo přiznáno odchodné podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (a dále též „služební zákon“).
Podali jsme proti tomuto rozhodnut odvolání, o něm rozhodl ředitel Krajského ředitelství policie tak, že odvolání zamítl.
Obrátili jsme se proto na Krajský soud, který naší žalobou napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení a věc vrátil k dalšímu řízení s tím, že zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. V podané žalobě jsme tvrdili pochybení a nedostatky ve způsobu plánování, vykazování a proplácení služby vykonané naším klientem nad rámec základní doby služby. Krajský soud k tomu uvedl, že služba přesčas je primárně upravena v § 54 služebního zákona jako služba vykonávaná nad základní dobu služby v týdnu mimo rámec směn. Službu přesčas lze nařídit pouze v důležitém zájmu služby a nejvýše v rozsahu 150 h v kalendářním roce. Krajský soud zároveň formuloval podmínky, které musí být vždy splněny, má-li být institut služby přesčas využíván v souladu s platnou právní úpravou. Těmito podmínkami jsou:
1) důležitý zájem služby,
2) z toho vyplývající předpoklad výjimečnosti služby přesčas,
3) odůvodnění přijetí tohoto opatření,
4) maximální rozsah 150h v kalendářním roce, popřípadě vyhlášení krizového stavu nebo
jiné výjimečné případy ve veřejném zájmu.
Bezpečnostní sbor je povinen zajistit plnění úkolů včas a kvalitně, zákonodárce tedy nepředpokládá automatické využívání fondu přesčasové práce v maximálním rozsahu u každého příslušníka. Čerpáním přesčasové práce ovšem nemůže být dlouhodobé až trvalé nahrazování nedostatku osob zvýšenými nároky, zejména nařizováním služeb přesčas na stávající příslušníky s odkazem na důležitý zájem služby. Proti rozsudku Krajského soudu podalo Krajské ředitelství policie kasační stížnost z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení spatřuje Krajské ředitelství policie zejména v tom, že Krajský soud napadeným rozhodnutím nad rámec povinností vyplývajících z příslušných ustanovení služebního zákona zavazuje bezpečnostní sbor k novým povinnostem, které v tomto zákoně nemají oporu. Policie dále v kasační stížnosti uvedla, že o nařízení služby přesčas není vedeno řízení ve věcech služebního poměru a není ani vydáván rozhodnutí ve věcech služebního poměru, proto nelze proti nařízení služby přesčas podat ani odvolání dle § 190 služebního zákona. A není-li možno podat odvolání, není možný ani soudní přezkum. Soudy ve správním soudnictví tudíž nemohou dle názoru Krajského ředitelství policie přezkoumávat ani mantinely dodržení povinnosti odůvodnit nařízení služby přesčas. Soudu tedy dle názoru Krajského ředitelství policie nepřísluší přezkoumávat konkrétní důvody, které v jednotlivých případech vedly k nařízení služby přesčas. Kasační stížností se zabýval Nejvyšší správní soud ČR. Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 6Ads 151/2011 se plně ztotožnil s argumentací Krajského soudu.
Nejvyšší správní soud formuloval závěr, že podle § 54 odst. 1 služebního zákona lze příslušníkovi v důležitém zájmu služby nařídit výkon služby přesčas nejvýše v rozsahu 150h v kalendářním roce. Předpoklad výjimečnosti služby přesčas vyplývá především ze skutečnosti, že zákonodárci její přípustnost podmínili existencí určitých zákonných podmínek, bez jejichž identifikaci výkon služby přesčas nařídit nelze. Není správný závěr Krajského ředitelství policie, že lze dovodit, že práci přesčas lze nařídit vždy, kdy je služebního funkcionáři známo, že výkon služby nebude možné zajistit s určitým počtem pracovníků v určitém časovém prostoru. K nařízení výkonu služby přesčas lze přistoupit pouze v důležitém zájmu služby. Tento důležitý zájem služby nelze shledat v tom, jak na to poukázal již Krajský soud, když je dlouhodobý až trvalý nedostatek osob nahrazován zvýšenými nároky na stávající příslušníky nařizováním služeb přesčas s odkazem na důležitý zájem služby. Nejvyšší správní soud přiznal rovněž klientovi náhradu nákladů řízení. Důležitý je zejména závěr Nejvyššího správního soudu, který jednoznačně formuloval, že dlouhodobý až trvalý nedostatek osob nemůže být řešen nařizováním služeb přesčas s odkazem na důležitý zájem služby.